Ta třetí
Být si přáteli, jak vzácný to dar. Tvořím stránky Cardamine obklopena jeho živými obrazy. Kolikrát mne napadlo, že bez nich by tu bylo prázdno. Svým pohledem vnáším to krásné a podstatné.
Martina Dobešová
Náhodný webmaster
Setkání
Má kamarádka měla doma obraz. Pluly na něm labutě a třpytila se Vltava. S večerem Vltava potemněla a labutí bělost vystoupila na povrch. Obraz vyprávěl také, byly jsme v místnosti tři. Příjemný společník. Kdo jen takto maluje?
A tak jsme se setkali. Do mého života vstoupil Jan Řeřicha, Cardamine, a jeho krásná žena Věra. Osobitý malíř a ztělesněná múza. K mému obdivu k jejich umění se přidala pokora. Dokáží tolik pro svobodu tvorby. Ale patrně jen tak lze u nich na zahradě zahlédnout žíznivé stádo koní na své pouti z hory Blaník.
Příběh stránek Cardamine
Obrazy Jana a Věry Řeřichových nešlo na webu dohledat. Přála jsem jim, ať se o jejich tvorbě dozví více lidí, sama jsem byla vděčná za naše setkání. Fandila jsem, vždyť internet právě toto umí.
A pak jsem se chytila za nos. Vždyť "vše, co potřebuji, mám vždy již s sebou," alespoň tolik mé heslo. Prostě se s tím už nějak poperu.
A tak se z ničeho zrodily tyto stránky.
Zvažovala jsem, do jakého tónu je odít a optala se mistra, jakou má oblíbenou barvu. Odvětil, že to nelze tak snadno říci. "Každá barva má k sobě dvě další, bez kterých by nebyla jako taková divákem vnímána."
Stejně tak i mé vnímání tvorby Cardamine nemusí být totožné s pojetím manželů Řeřichových. Však "teprve divák obraz dotváří". Tyto stránkou jsou tak, slovy mistra, mým vyprávěním, mou fantazií o nich.
Ta moje, třetí, barva je vzadu. Je podklad, tónina. Dává vyniknout.
S úctou,
Martina Dobešová a světýlko Lucinka
